Případ hubeného vojína

Ivo Jahelka

1:VDojín PCiskoř MDiloš mAěl čtyřicet kDilo,
prEmopadlDej hrEmudní kDoš, nAa břicho nezbDylo,
vGon však na to nDedbal Ea s pýchou prDavou
čGasto se holDedbal sAe svou postavDou.
Prej kdGyž si, váženDí, z hlEmavy sundá čGepici,
tFak že klidně prGoleze hlFavní skrze hGoufnici.
R:KFanón, rajón, lAampas, bDumAD 
2:Tenkrát v opilosti četař ho poňoukal,
aby ty svý kosti do těla nasoukal,
že má fůru keců, na něj se vobořil,
zpitej Piškoř z hecu do laufu se vnořil,
leč hlava se v hlavni mu nějak divně zaklesla,
pak už ani kroucením vyprostit ven nešla.
3:Blížil se čas střelby, s ním se blížil malér,
dávno už neměl by v hlavni bejt ten frajer,
tak jsme mu polili hlavu trochu volejem
na čištění po střelbách - snad k výsledku dospějem.
To je, vážení, situace k zasmání,
jenže to tu taky trochu basou zavání.
4:Střelby jsme prošvihli díky přítomnosti
vojína Piskoře v nábojový komoře,
tím pádem jsme všichni bez vycházek byli,
tož jsme Piskořovi na těle ublížili,
neměl cpát hlavu tam, co je místa málo,
pane prokurátore, dyk se tak moc nestalo.
*:Teda Gaž na tu zlomenou nohu,
na těch pár vyraženejch zubů,
a na to voko už vidí,
výše trestu sAme mi zdá přCiměřenFá,
Gale tak pro vDosm lidGí.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:23.185+00:00
Výsledky hledání: